Apolena Rychlíková: Ministerstvo spravedlnosti přepracuje redefinici znásilnění. Kritizovala ho odborná obec i poslanecké kluby

Ministerstvo ho ale přešlo a nezařadilo – a to přesto, že právě tato varianta je ve většině zemí, odkud se čerpá inspirace, ta platná. To se však ani po jednání klubů nepodařilo prosadit.

Čtěte také

„Ministerstvo si testuje reakci společnosti.“ Proč redefinice znásilnění neřeší vyjádření souhlasu

Na rozdíl od zavádění peněžitého trestu, který nakonec byl smeten ze stolu. Ministerstvo ho – podle následných vysvětlení – myslelo jako doplněk k podmíněným nebo nepodmíněným trestům, ale vzhledem k nepříliš důsledné komunikaci ministerstva to nebylo pochopitelné.

A tak od těchto trestů teď Pavel Blažek a jeho tým upouštějí a sami přiznávají, že peněžité tresty nejde adekvátně obhájit a vysvětlit. „Některé věci působily nesprávně a nelogicky,“ připustil po jednání stran sám ministr Blažek.

Lépe komunikovat s odborníky

Dalším sporným momentem novely byla věková hranice pěti let pro takzvanou hranici bezbrannosti. Jedná se o situaci, kdy jakékoliv sexuální aktivity na dětech budou automaticky posuzovány jako znásilnění, nikoliv jako pohlavní zneužití, jenže pět let byla dle většiny kritiků nepochopitelně nízká hranice.

Čtěte také

Soudní řízení je nesmírně náročný proces. Mnoho obětí tak znásilnění nehlásí, říká advokátka Ježková

Mluvčí i ministr se odvolávali na jeden z judikátů, přesto však tento návrh vzbudil v některých kruzích dokonce zděšení.

A tak nyní má dojít k přepracování a posunu hranice na dvanáct let. I tak jsou ale někteří odborníci a odbornice toho názoru, že by hranice měla být ještě vyšší, třeba patnáct let. Nyní schválených dvanáct je ale zásadním posunem v debatě a těžko vlastně pochopit, kde se v původním návrhu vzalo těch pět let. V žádné srovnatelné zemi totiž takto nízký věk nefiguruje.

Strany se v úterý dohodly i na tom, že do definice bezbrannosti bude výslovně zahrnuto i tzv. zamrznutí oběti. Tento moment je typický pro vysoká procenta znásilnění, některé studie uvádí, že dokonce až 70 procent obětí zamrzne a není schopno se bránit.

Čtěte také

Sex bez souhlasu je znásilnění, varianta nesouhlasu nestačí, míní advokátka. Vedlo by to k přílišné kriminalizaci, říká náměstek

Absence tohoto typu bezbrannosti a volání po jeho implementaci do zákonů byl jeden ze stavebních kamenů redefinice, současná úprava na něj totiž nemyslela. A důsledkem toho tak řada okamžiků, které oběti považovaly za znásilnění a v jiných zemích by za znásilnění označeny byly, vůbec nebyla posuzována.

Je dobře, že ministr Blažek upustil od některých původních návrhů. A je také dobře, že ministerstvo slíbilo přepracování rychle. „Souhlasná“ varianta však měla dostat šanci a je škoda, že na ni ministerstvo nenašlo odvahu.

Apolena Rychlíková|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Téma ochrany obětí před znásilněním je jedno z mála, na kterém je opravdu široký politický i společenský konsenzus a Blažek se o něj mohl opřít. Místo toho vyvolaly první návrhy silnou vlnu kritiky. Přitom by stačilo jediné: lépe komunikovat s odborníky a odbornicemi a netvářit se, že v Česku umíme znovu vynalézat kolo, zvláště, když v okolních zemích už patřičné změny – včetně varianty „souhlas“ – dávno mají a jsou s nimi veskrze spokojeni.

Autorka je publicistka a dokumentaristka