Ani několik požárů nezastavilo rozmach přádelny ve Svatavě. Její areál pamatuje obě světové války

7. červen 2022

Další díl seriálu o Zapomenutých domech nás zavedl do areálu bývalé přádelny ve Svatavě na Sokolovsku. Prozradil třeba i to, co mají některé zdejší budovy společného s rodinou známých františkolázeňských architektů.

V okolí Svatavy na Sokolovsku se nejrůznější rudy těžily už ve 13. století, významným mezníkem této malé obce se stal ale až rok 1789, kdy se původní hornická osada proměnila na důležité průmyslové centrum na západě republiky.

Vůbec největším závodem, který zaměstnával více než 800 lidí, byla přádelna česaná příze. Areál se rozkládá na břehu říčky Svatavy, která dodávala továrně na spřádání bavlny potřebnou energii. Továrnu založil August Lotz ze Skalné.

Nové etapy se dočkala v roce 1856, kdy tehdy malou továrničku zakoupil hornoslavkovský rodák Ignaz Anton Schmieger a začal v ní kromě bavlny zpracovávat také vlněnou přízi. Nebál se zavádět technické novinky. Už v roce 1860 nahradil vodní pohon první parní stroj, a rozvoj továrny pod jeho vedením nezastavily ani dva zničující požáry v letech 1863 a 1880.

Obdobím největšího rozmachu svatavské přádelny byl konec 19. století. Obnova po druhém požáru, kterou vedl zakladatelův syn Josef Anton Schmieger, toho přinesla hodně. Nové provozní a skladové haly se rychle rozrůstaly a výrobu pohánělo hned několik parních strojů. Největší dominantou továrny, která zaměstnávala více než 800 lidí, se stal dodnes stojící 50 metrů vysoký cihlový komín.

V areálu najdeme budovu, kterou podle plánů františkolázeňských architektů otce a syna Karla a Gustava Wiedermanna postavili v tehdy moderním eklektickém slohu. V prostředním ze tří pavilonů byla (a dodnes prý je) prostorná hala s bazénem krytá dřevěným vyřezávaným stropem, v dalších dvou pavilonech byly vanové, parní a sprchové lázně a jídelna pro zaměstnance.

Během druhé světové války sloužil areál válečné výrobě. Kousek od něj byl největší ženský koncentrační tábor. Výroba byla v areálu ukončena v roce 1999. V současné době je většina historických továrních objektů v neutěšeném stavu, některé jsou zarostlé náletovou zelení a chátrají.

autoři: Jana Strejčková , nkr
Spustit audio