Anglie digitálně
Tentokrát budou fejetonem Jiřího Tomáše Blažka potěšeny především ženy, ale i muži jistě v autorově povídání o dovolené, nazvaném Anglie digitálně, najdou to své.
Digitální svět funguje na principu jedničky a nuly. Prý. Nebyl jsem tam. Přeloženo toto pravidlo do slov ano a ne vypadá už lidštěji, protože slova ano i ne mají velikou škálu platnosti; jen některá ano jsou skutečným souhlasem a pouze málokterá ne jasným odmítnutím. Digitální svět je tvrdým, sice přehlednějším významovým terénem, ale bez prostoru nadějí a barev. Mimochodem, i ty televizní barvy se skládají z nul a jedniček, i tóny i protivenství. I láska. Prý. Nebyl jsem tam.
Byl jsem v letošním srpnu a v srpnové Anglii. Před šesti lety jsme si s Londýnem slíbili, že se zase někdy musíme sejít k pokračování rozhovoru, a nedokončili jsme ho ani tentokrát. Pokecali jsme si trochu, ale ještě tam budu muset. I když už tentokrát jsme se v Londýně pouze zastavili. Digitálně zpracovanou jízdenkou nás busem a shipem a zase busem přepravili do města Kingston upon Hull, jak je psáno na mapách, ale které je všemi řečeno krátce Hull. V centru severovýchodní Anglie se ocitnete do viktoriánských návyků oblečeného gotického světa. A je ta střídmost a jednoduchost znát i mezi vyšperkovanými výlohami obchodních center. A nejvíc je to znát na ženách, které se oblékají docela bez nápadu a bez šmrncu. Gotika měla geniální nápad a jasnou linii, viktoriánští ochránci střídmosti pak pravidla, která se do generací promítla genetickým kódem dovolenosti pouze velmi umírněné. Umírněnost by mi na těch dnešních dívkách a ženách nevadila, kdyby to bylo barevnější dívání na originály, nikoliv psychiku muže destabilizující průměrný dav. Tento základní odsudek nenápaditosti anglického ženstva nemůže zvrátit ani dostihová přehlídka klobouků v Doncasteru a v jakémkoliv jiném paddoku co jich právě v té východní Anglii je. Jsou to všechno ženy jako u nás, ale jen o málokteré lze hovořit v jednotném čísle. Zatímco u nás se budu digitálnímu zpracování ženských témat ano - ne z estetických důvodů vzpouzet, statistikům v Anglii nelze množinové pojetí vyčítat; podle mého názoru jde opravdu o velmi nevzrušivý soubor dat. Několik pestřejších výjimek považuji za nevelkou, statisticky omluvitelnou chybu. Docela mě po několika dnech napadlo, jestli tohle nemají Angličané schválně takto strategicky pojaté, že ženské budou jako myšky, co nenaruší klid pozorovatelů vřesu, historické stavební krásy a muzejnictví.
Úplně bez nápadu to ovšem v té zemi rozhodně není. Fantasticky rozmanitý je svět kuchyňských a zahrádkářských udělátek, omračujícím způsobem je pracováno s expozicemi v muzeích v Yorku, Hullu i jinde. Ale nejvíc mě vzal nápad posadit sousoší psa u boudy na hřebenu střechy ve městě Beverly. To je tak dobré, že skoro české.
Vypůjčeným digitálním fotoaparátem jsem systémem ano - ne zaznamenal psa, katedrály, vřes, moře, odpadkový koš jménem Litter a také psa George, který bydlí u dramaturga a producenta televize BBC Ruperta Creeda v krásném domku na Victoria avenue v Hullu a v televizi sleduje pohádkové filmy o kocourech a psech. Pes Georg tu televizi sleduje. Dramaturg Rupert jí má dost v práci. V systému ano - ne jsem kupodivu přišel na to, a pochopil, že, abych to hodně zkrátil, digitálně a bez poškození lze zaznamenat i krásy věru analogické. Jedničky a nuly, (možná to jsou dvojky, ale je mi to jedno), sice mohou náš svět digitalizovat, ale prožitek jejich řazení a výsledná imprese je výsadou člověčí. Jinak bych přece nemohl poznat, že u nás jsou hezčí holky, no ne?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
