Alkohol, nedochvilnost, nerespektování autorit. Odvrácená tvář Evy Olmerové

Vyprávění o nelehkém, strastiplném a dobrodružném životě některých muzikantů najdeme v knihách a článcích pojednávajících o osudech hlavně černošských jazzových hudebníků. Osudy Louise Armstronga, Charlieho Parkera, Bessie Smithové nebo Billie Hollidayové, o které byl dokonce natočen úspěšný film, jsou známé po celém světě. Ale i česká hudební scéna může ve své historii nabídnout nejeden smutný muzikantský osud. Bezesporu by mezi ně náležel život Evy Olmerové, kterou doslova z ulice angažoval do divadla Semafor jeho dramaturg Karel Mareš. Měl šťastnou ruku a zpěvačka si nejen v divadle, ale i díky dalším vystoupením získala značnou popularitu a uznání odborníků.

Odvrácenou stranou osobnosti Evy Olmerové však byl její způsob pojetí povinností, které hudbu nezbytně provázejí. Nedochvilnost, nedostatek respektu k autoritám a náklonost k alkoholu. A i když mohla s opravdovou zaujatostí a pravdivostí zpívat jazz, country, rokenrol nebo trampské písničky, pamětníci vyprávějí, jak bylo smutné pozorovat tak úžasný talent, který léty uvadal. Naštěstí po ní zůstalo množství skladeb.