Alena Zemančíková: Sucho je čím dál horší – tím lepší je zpráva z Podbrdí o obnovených studánkách

Tohle léto bylo už opravdu nebezpečně suché. Uprostřed řek se objevily nikdy dříve netušené ostrovy, rybníky snížily hladinu na polovic a voda, co zbyla, zarostla sinicemi. Najednou se ukázalo, jak prozíravé byly obce, které nezrušily přírodní koupaliště a věnovaly jim trochu péče, aby se voda v nich vedrem nezkazila: pro ty, kteří museli chodit do práce a nemohli odjet k moři (a cesta k němu byla taky ztížená vedrem a kolonami aut, nebyla to žádná příjemná záležitost. A letadla létala s už samozřejmým zpožděním, které bylo zdůvodněno přetížením vzdušného prostoru).

I podzimní dny se podobají spíš těm, jaké známe z amerických westernů, kde prérie je žlutá a vyprahlá a kolem plane barevné javorové listí. Stále víc se píše o tom, že musíme s vodou lépe hospodařit, zadržovat ji v krajině a nenechat ji odtékat po jalových zpevněných plochách. Pokud prší – a kdy naposledy pršelo?

Studánky ještě nevyschly!

Je vlastně zázrak, že v podzemí stále voda je, že vyvěrá a můžeme ji pít.

Pod horou Žďár u Rokycan je studánek kolem dokola, jako by byly navlečené na neviditelné šňůrce. Jinak je v lese sucho, letos ani v Brdech, kde vždycky na podzim houby vyrazily, nerostou. Studánky ale vyvěrají a jsou stále při síle.

Spolek pro obnovu studánek Hůrky vyčistil, zastřešil a esteticky pojednal pozapomenutou studánku V Kuškovinách. Už nějaký čas předtím se podobným způsobem – anonymně a bez větší publicity – postaral o studánku Umrlčí, která je položena o něco výše v úbočí kopce Trhoň. V srpnu se u příležitosti otevření studánky (ta ale slouží už od jara) konala malá slavnost, na které byla studánka předána veřejnosti, a při té příležitosti jsme se my, kteří jsme se tam sešli, dozvěděli o historii lokality, na níž se nachází.

Kuškov (obec se v katastrech vyskytuje i jako Lhotka) byla totiž osada, která v dějinách zanikla dvakrát, jednou ve středověku (píše se, že hladomorem), pak byla s rozvojem železářství v blízkém Holoubkově obnovena, a znovu zanikla společně se zánikem technologie, k níž bylo potřeba dřevěného uhlí. Kuškov totiž byla ves uhlířská, Kuška byl uhlíř, který zde žil a pálil milíře. A jméno se v Podbrdí vyskytuje dodnes, jak můžeme zjistit, když obejdeme pár místních hřbitovů.

U Strašic jsou studánky dvě

Spolek pro obnovu studánek se o něco dříve zasloužil také o obnovu Umrlčí studánky – její úprava je velmi podobná, je poznat, že obě jsou v péči téhož sdružení. Úprava spočívá v obložení kamenem a zastřešení pramene, je velmi pěkná a místo se studánkou získalo útěšný a přívětivý charakter. U obou studánek jsou k dispozici hrnky, a žádný zatím nebyl rozbit ani ukraden.

V dávných dobách nebyl v obci Hůrky hřbitov, zdejší zesnulí byli pohřbíváni ve Strašicích a kolem studánky vedla jejich poslední cesta. Kolem roku 1965 se cesta upravovala dosti bezohledným způsobem (mějme na mysli, že Strašice byly vojenské městečko a armádě bylo v kraji podřízeno vše), povrch cesty byl zvýšen navezením kamení a štěrku a zalit asfaltem. Tím ovšem došlo k zavalení a poničení studánky, která jakoby zmizela. Obnovena byla v roce 2016, jak dosvědčuje letopočet ve štítu jejího přístřešku, slavnostně předána veřejnosti byla v roce 2017.

Na výlet bez vody?

Každá z obnovených studánek poskytuje pitnou vodu a každá o něco doplňuje historii kraje. Toho, kterým se čím dál větší rychlostí ženou vlaky mezi Prahou a Plzní, kde pro protihlukové bariéry ani pořádně do krajiny nevidíme. Stojí za to přesednout někdy z rychlíku na osobák, vystoupit třeba jenom tam, kde je do nástupiště zapíchnutá cedule a jinak nic, jako ve Svojkovicích, a vydat se dál pěšky. Na takovém výletě má člověk jednu jistotu: vodu s sebou nosit nemusí, najde ji cestou.