Adalbert Stifter: Lesní pěšina. Úsměvný příběh o léčivé moci přírody

Epizodu z rozsáhlejší novely Lesní pěšina, která vyšla tiskem v roce 1845, v roce 1993 načetl Rudolf Pellar.

Spisovatel, malíř a pedagog Adalbert Stifter se narodil v roce 1805 v Horní Plané na Šumavě, kde také strávil své dětství. Ve dvanácti letech odešel studovat latinské akademické gymnázium do kláštera benediktinů v hornorakouském Kremsmünsteru. Později přesídlil do Vídně studovat práva, která se mu ovšem nepodařilo dokončit. Zajímaly ho spíš přírodní vědy, literatura a malování. Živil se většinou jako domácí učitel.

Své první povídky publikoval v roce 1840. Úspěšné přijetí jeho prvotin zlepšilo jeho finanční situaci, a tak psal a publikoval dál. V roce 1848 se přestěhoval do Lince a stal se vrchním školským inspektorem s titulem školní rada v Horním Rakousku. Nejplodnější coby literát byl ve 40. letech, kdy napsal například povídky Vesnička na suchopáru, Z kroniky našeho rodu, Hvozd, Popsaná jedlička, Lesní poutník nebo Žula. Své zřejmě nejznámější dílo, obsáhlý historický román Vítek o zakladateli jihočeského rodu Vítkovců, vydal v polovině 60. let. Šumava a jižní Čechy inspirovaly Adalberta Stiftera i coby malíře. Od realisticky popisných krajin biedermaierovského stylu se propracoval k raně impresionistickému výrazu. Jeho šumavské obrazy zachycují například okolí Horní Plané, Vítkův Hrádek nebo Čertovu stěnu u Vyššího Brodu.

Adalbert Stifter trpěl v závěru života cirhózou jater. V lednu 1868 si v nemocnici v Linci břitvou podřezal krční tepnu, zemřel o dva dny později. Pohřben je na tamním hřbitově svaté Barbory.